SVOBODA

PODSTATA: volnost myšlení, komunikace a jednání s tím, že je vhodné vše konat s respektem Zákonitosti a filtrů Moudrosti a Lásky. Hranice naší svobody končí tam, kde začínají hranice svobody druhých.

NAŠE DOPORUČENÍ:

NAŠE SVOBODA JE PODSTATNOU SOUČÁSTÍ NAŠEHO ŠTĚSTÍ. ŽIVOTA BEZ STRACHU, BEZ ZLOBY, .... SVOBODA JE KRÁSNÁ, ALE POUZE JE-LI SPOJENÁ SE ZODPOVĚDNOSTÍ A S RESPEKTEM ZÁKONITOSTI.

A je velmi důležité sjednotit si s ostatními pojem a význam slova SVOBODA.

Svoboda neznamená, právo dělat si bezohledně cokoliv.

Svoboda může být pro mnoho bytostí v období přechodu z dětství do dospělosti (= puberta) nejasná, zavádějící, matoucí v jejím pochopení a aplikaci její podstaty. Protože mnoho lidí si myslí, že svoboda znamená dělat nebo nedělat jen to, co chtějí a to bez ohledu na ostatní nebo na okolnosti nebo na Zákonitost. A to NENÍ VŮBEC VHODNÉ.

Svoboda má vždy současně růst se zodpovědností, a to je jeden z nejdůležitějších úkolů výchovy.

Je vhodné, aby si osoby, které nás obklopují uvědomili, že vše, co děláme, má respektovat LÁSKU a Zákonitost. Jinak nám nemůže být v životě dobře.

Svoboda má své hranice: 

• Naše svoboda končí tam, kde začíná svoboda ostatních. Neboli: NEDĚLEJ DRUHÉMU, CO SI NEPŘEJEŠ, ABY TI DRUHÝ DĚLAL = filtr LÁSKY.
  

A když sami nerespektujeme svobodu ostatních, tak tím v podstatě dáváme najevo, že ostatní nemusí respektovat naši svobodu. Není vždy jednoduché najít hranice, ale s dobrou vůlí, s rozmyslem, s vhodnými dohodami a s respektem, jsme schopni je přijatelně nastavit. A to je spojeno i s naším životním prostorem. Ale brát si něco bez výměny (například v obchodě bez zaplacení) se nazývá krádež. Naše svoboda neznamená krást. To je proti Zákonitosti. Nerespektování Zákonitosti vede často k neshodám mezi lidmi. Například v zaměstnání, kde někteří nerespektují dohody z hlediska práce (kvantitativní nebo kvalitativní), kterou pak kolegové potřebují „dohánět". Nebo u domácích prací, u péče o děti, atd... To, co neudělá jeden, musí udělat druhý. Svoboda neznamená, že nic neděláme a žijeme jako lenoši nebo, že všichni dělají jen to, co chceme my. Naopak, přejeme-li si žít svobodně, je třeba, abychom respektovali Zákonitost.

Hranice naší svobody v různých oblastech a úrovních, jsou:

• Zákony přírody, tj. vesmíru = Zákonitost.
• Práva a povinnosti dané zákony.
• Dohody a zvyky.
• Vhodné chování.
• Respekt. Též filtrů Moudrosti a LÁSKY
• Vlastní vnímání a hodnoty.

Z hlediska osudu je vhodné pochopit a přijmout, že naše svoboda má své mantinely, neboť našemu osudu (= to, co se máme naučit, pochopit a respektovat, ...) nemůžeme utéct, nemůžeme jej změnit, s tím, že když dojdeme k pochopení a respektu, tak již danou oblast nemusíme řešit.

Není možné, aby si kdokoliv dělal cokoliv, to znamená, aby si každý dělal, co chce.

Samozřejmě není žádoucí, abychom sami sobě omezovali, tedy odebírali nebo limitovali svobodu, například strachem, obavami, nedůsledností,... Máme naprostou svobodu myšlení: můžeme si myslet cokoliv (i nevhodné), ale není vhodné říkat a dělat cokoliv. Naštěstí nám Filtry Moudrosti a LÁSKY nabízí vhodné hranice naší svobody vůči ostatním. Naše svoboda má být vždy spojena s naší zodpovědností. A to je jeden z nejobtížnějších aspektů vhodné výchovy dorůstajících dětí.

Dospívající děti často vnímají svobodu jako příležitost, kdy si mohou dělat cokoliv, zkoušet všechno možné, vhodné i nevhodné, jak chtějí (ne vždy jak si přejeme jako rodiče a je vhodné z hlediska Zákonitosti) bez hranic, pouze si „užívat" bez zodpovědnosti, bez ochrany, bez svědomí, bez respektu ...

Rodiče často přebírají zodpovědnost za své děti, a to na základě vlastních zkušeností, neboť toho viděli, četli nebo slyšeli mnohem víc nevhodného (z kterých plyne strach a obavy), než jejich děti. Pak často dochází k neshodám či konfliktům mezi rodiči a dospívajícími.

ANO, rodiče si často přejí (chtějí), aby jejich potomci neměli v životě problémy, ale je třeba uvědomit si, že ani děti, ani nikdo jiný neuteče svému osudu. Nepodaří se nám nikoho ohlídat, a když někdo bude chtít něco vyzkoušet, tak si najde čas a prostor, aby to vyzkoušel.

Ze strany rodičů existuje často dohoda (tichá a přijatá kolektivní povinnost) o tom, že mají plnou zodpovědnost za „svoje" „děti", a velmi často pak dochází k neshodám či konfliktům mezi rodiči a dospívajícími. Rodiče však zapomínají, že je vhodné co nejrychleji mutovat tento pocit povinnosti a zodpovědnosti do LÁSKY a VZÁJEMNÉ POMOCI. A především postupně předávat dorůstajícím zodpovědnost za jejich vlastní myšlení, mluvení, jednání, ... A aby z hlediska životních zkušeností pochopily a naučily se odlišovat vhodné od nevhodného. A aby nevhodné občas i zažili (kontakt s horkým, pád na kole, na lyžích, ...) či to viděli, četli a/nebo o tom slyšeli ,, ... 

Co nemůžeme za ostatní dělat? 

• Nemůžeme za ně ani myslet, 
• ani jíst, 
• ani trávit a 
• vylučovat, 
• ani pít, 
• ani dýchat, 
• ani se učit, 
• ani konat, 
• ani být nemocní, ..., 
• ani žít.
  

Co můžeme jako rodiče pro děti, přátele a ostatní udělat? 

• Předat jim informace = zkušenosti, 
• vysvětlit, co to znamená zodpovědnost, 
• předávat vhodné hodnoty a 
• nabídnout vysvětlení Zákonitosti a filtrů Lásky a Moudrosti, 
• včetně uvědomění o vlastní zodpovědnosti a 
• naučit je žít v LÁSCE.
  

Co můžeme udělat pro naše děti:

• diskutovat s nimi o hodnotách,
• vysvětlovat
• vést je k pochopení, že jak si ustelou, tak si lehnou,
• předat jim co nejrychleji zodpovědnost za vlastní život
• vysvětlit jim, že se učí pro sebe
• vysvětlit jim jaké jsou výhody toho, když si sami najdou své povolání (vyučení nebo studium)
• být příkladem
• a předat vše vhodné co vede k dospělosti.

I předávání svobody je potřeba naplánovat a dohodnout. Je vhodné odsouhlasit si postupný vývoj předávání, tak aby i dítě vědělo, že se jeho svoboda rozšiřuje, a to za určitých podmínek. Například kdy bude dostávat kapesné a bude mít možnost navyšovat ho, pokud například udělá něco navíc (utře nádobí, vyčistí boty rodičům, uklidí nádobí,...) Jinak řečeno: Je vhodné vytvořit dohodu, která umožní, aby si dospívající uvědomil:

• že nic se nedělá samo,
• že má zodpovědnost za své kapesné (alespoň částečnou a že jeho zodpovědná aktivita mu umožní mít více peněz a něco si dopřát, ...)
• hodnotu věcí
• že je třeba respektovat práci ostatních
• svoji vděčnost

Je vhodné se dohodnout a umožnit dorůstajícím, aby si vytvořili vizi, že se jejich svoboda postupně rozšiřuje a bude rozšiřovat. Například:

• ohledně času, kdy se chodí spát - je mnoho možností a je to na společné dohodě. Například: každých x měsíců může být vzhůru o x minut déle.
• A když jsou v domácnosti sourozenci rozdílného věku, tak je potřeba všem dětem vysvětlit, že mají stejná práva a společná pravidla. Ale u mladších je zohledněn věkový rozdíl a až dorostou do stejného věku budou i pro ně platit stejná pravidla tomuto věku odpovídající.
• ohledně výše kapesného.
• možnost výběru stravy a možnost sestavit jídelníček dle vhodných pravidel stravování.
• mít samostatná volbu oblečení.
• vlastní volba aktivit.
• je možné se i dohodnout na konkrétní motivaci = odměně v souvislosti s aktuálním tématem dané rodiny (nekouření, bez drogy, dokončení školy, ...)

Umění spočívá v tom, aby dorůstající měli stálý pocit, že se jejich svoboda rozšiřuje a zároveň přebírali vlastní zodpovědnost.

Nezapomeňme, že dospělost = svoboda a zodpovědnost.

I v „demokratických" společnostech jsme zodpovědní za naši svobodu. Vyjadřujeme naši svobodu při volbách hlasováním, a případně náš nesouhlas demonstrací, referendem, manifestací, na které máme svobodné právo v demokratických státech. Příkladem byl a bude Mahátma Gándhí.

DOPŘEJME SOBĚ I OSTATNÍM SVOBODU SE ZODPOVĚDNOSTÍ A S RESPEKTOVÁNÍM ZÁKONITOSTI I OSTATNÍCH.